Záhada letu MH370 není jen příběhem o zmizení letadla, ale také fascinující detektivní prací, která se opírá o data z jediné stopy, jež letadlo zanechalo – satelitních signálů. Tyto signály, ačkoli nenápadné, umožnily vyšetřovatelům odhalit pravděpodobnou trasu letadla a významně zúžit obrovskou plochu pátrání.

Pojďme se podívat na klíčová fakta, která vedla k tomuto závěru.

Přesná časová osa a události

Pátrání po MH370 se muselo opřít o rekonstrukci událostí, která vycházela z přesného časového harmonogramu.

• 12:41 (malajsijského času, 8. března 2014): Let MH370, Boeing 777-200ER, s 239 lidmi na palubě startuje z Kuala Lumpur do Pekingu.
• 01:07: Systém ACARS (Aircraft Communication Addressing and Reporting System), který automaticky odesílá data o letu, odešle poslední zprávu a následně je vypnut.
• 01:19: Kapitán Zaharie Ahmad Shah se naposledy spojí s řízením letového provozu slovy: „Dobrou noc, malajsijský tři sedmdesát.“
• 01:21: Transpondér, který umožňuje civilním radarům sledovat letadlo, je vypnut. Letoun následně zmizí z civilních radarů.
• 02:22: Letadlo opouští dosah malajsijského vojenského radaru nad Andamanským mořem. V tuto chvíli již letoun změnil směr a letěl zpět na západ.

Klíčová role dat ze satelitu Inmarsat

Nejdůležitější a nejpřesvědčivější stopou, kterou měli vyšetřovatelé k dispozici, byla data od britské satelitní společnosti Inmarsat. Přestože posádka vypla hlavní komunikační systémy, palubní jednotka (Satellite Data Unit) se každou hodinu pokoušela spojit se satelitní sítí. Tyto automatické pokusy o „handshake“ neobsahovaly polohu letadla, ale poskytovaly dvě klíčové informace:

1. Čas přenosu (Burst Timing Offset – BTO): Tento údaj měří čas, který trvá signálu, než se dostane ze satelitu do letadla a zpět. Umožňuje odhadnout vzdálenost letadla od satelitu.
2. Frekvenční odchylka (Burst Frequency Offset – BFO): Analýzou Dopplerova jevu, který způsobuje posun frekvence signálu podle toho, zda se letadlo k satelitu přibližuje, nebo se od něj vzdaluje, se podařilo určit, kterým směrem letadlo letělo.

Analýza těchto dat vedla vyšetřovatele k závěru, že letoun se po opuštění radaru otočil na jih a letěl v podstatě přímým směrem. Poslední signál, zachycený v 08:19 ráno, potvrdil, že letadlo bylo stále ve vzduchu. Na základě těchto dat bylo možné vymezit tzv. „sedmý oblouk“ – pás v jižní části Indického oceánu, kde pravděpodobně došlo palivo a letoun dopadl do moře.

Nalezené trosky jako důkaz

I když hlavní část letadla nebyla nikdy nalezena, objev několika trosek na pobřežích Indického oceánu potvrdil teorii o zřícení letadla.

• 29. července 2015: Na pláži na ostrově Réunion (francouzské zámořské území) je nalezena klapka křídla (flaperon). Jde o první potvrzenou trosku MH370.
• 27. února 2016: U pobřeží Mosambiku je nalezena část krytu motorové gondoly.
• červen 2016: Na Madagaskaru se najde část vnitřní kabinové desky.
• prosinec 2016: Na ostrově Mauritius je nalezena klapka křídla (inboard flap), která pocházela z pravého křídla letounu. Tato troska byla významná, protože data o její pozici v momentě pádu ukázala, že letadlo nebylo připraveno na nouzové přistání (ditching), ale zřítilo se do vody vysokou rychlostí.

Všechny nalezené trosky pocházely z oblastí, kam je mohly unášet mořské proudy z předpokládaného místa dopadu, což potvrdilo platnost satelitní analýzy.

Závěr vyšetřovacího týmu

Oficiální vyšetřovací zpráva Malajsie z roku 2018 nedokázala s jistotou určit příčinu zmizení letounu. Konstatuje však, že „letadlo se odklonilo od své trasy kvůli zásahu třetí strany, nebylo řízeno autopilotem.“ To znamená, že někdo záměrně změnil jeho kurz a vypnul komunikační systémy.

Přestože zůstává osud letu MH370 obrovskou a tragickou záhadou, fakta o jeho poslední cestě jsou jasná: letadlo nehavarovalo kvůli technické závadě, ani nebylo obětí teroristického útoku.

Bylo úmyslně odkloněno a řízeno do vzdálených a pustých vod Indického oceánu. Zůstává otázka, kdo a proč to udělal. A na tu zatím neexistuje odpověď.