Po dekádě nízké, téměř neznatelné inflace se růst cen stal pro domácnosti i firmy nejdůležitějším ekonomickým tématem. Náhlý návrat inflace na úroveň, kterou nepamatujeme desítky let, otřásl finančními trhy, snížil kupní sílu úspor a donutil centrální banky k nejrazantnějším krokům od finanční krize.

Inflace je pro běžného člověka jednoduše pocit, že si za stejnou výplatu koupí méně. Pro ekonomy je to ale složitý jev, v němž se střetává globální nabídka, lokální poptávka a měnová politika. Jaká je vlastně skutečná role centrálních bank v dnešním turbulentním světě a proč je jejich práce tak nevděčná?

Tripartita inflace: proč ceny letí vzhůru?

Současná inflační vlna není způsobena jediným faktorem. Je to spíše dokonalá bouře, kde se sešly tři hlavní elementy:

1. Poptávkový šok (Covid a fiskální stimuly)

Když pandemie ustoupila, spotřebitelé s velkými úsporami (nahromaděnými během lockdownů) a podpoření státními stimuly (tzv. „vrtulníkové peníze“) se vrhli na trh. Vznikl obrovský přebytek poptávky, především po zboží. V krátkém čase chtělo mnoho lidí koupit najednou televize, auta, elektroniku a vybavení pro domácí kanceláře.

2. Nabídkový šok (Válka a dodavatelské řetězce)

Globální dodavatelské řetězce, křehké již po covidových uzávěrách v Asii, dostaly ránu válkou na Ukrajině. Válka způsobila prudký nárůst cen energií, ropy a potravin (obilí, hnojiva). Zdražením vstupů se automaticky prodražila výroba a doprava čehokoli – od hraček po stavební materiál. Tato tzv. nákladová inflace je pro centrální banky nejobtížnější na zvládnutí.

3. Měnový šok (Nízké úrokové sazby)

Po roce 2008 centrální banky (včetně České národní banky) držely úrokové sazby blízko nuly, aby podpořily ekonomiku. Tato politika levných peněz sice pomohla obnově, ale zároveň pumpovala do systému nadměrnou likviditu. Lidé levně brali hypotéky, firmy levně investovaly. Tato „spící inflační bomba“ se probudila, jakmile nabídka narazila na limity.

Role centrální banky: nevděčná mise

Hlavním mandátem většiny centrálních bank je cenová stabilita, obvykle definovaná jako inflace kolem 2 % ročně. Pro dosažení tohoto cíle mají v podstatě jen jeden silný nástroj: úpravu základní úrokové sazby.

Jak úroková sazba bojuje s inflací:

Když centrální banka zvýší úrokovou sazbu, funguje to jako finanční brzda:

• Zdražení úvěrů: Banky reagují zdražením hypoték, spotřebitelských úvěrů a firemních půjček. Lidé i firmy méně utrácejí a investují.
• Zvýšené spoření: Vyšší úroky na spořicích účtech motivují lidi, aby peníze odložili, místo aby je utratili.
• Ochlazení poptávky: Celkově se ochladí poptávka, což sníží tlak na růst cen.

Problém je, že centrální banky musí balancovat na tenkém ledě. Příliš razantní zvyšování sazeb sice zkrotí inflaci, ale může přehřát ekonomiku, uvrhnout ji do recese a zvýšit nezaměstnanost. Navíc se účinky sazeb projevují se zpožděním (obvykle 12 až 18 měsíců), což ztěžuje přesné časování.

Budoucnost: Co nás čeká dál?

Centrální banky po celém světě, včetně Evropské centrální banky a ČNB, čelí dilematu. Musí se rozhodnout, zda je horší snížit inflaci za cenu recese, nebo tolerovat déle trvající vysokou inflaci.

1. Fiskální vs. Monetární politika

V budoucnu bude klíčová koordinace mezi monetární politikou (centrální bankou, která kontroluje úrokové sazby) a fiskální politikou (vládou, která kontroluje daně a výdaje). Pokud vláda nadále masivně utrácí a stimuluje poptávku, stává se snaha centrální banky o ochlazení ekonomiky marná.

2. Strukturální inflace

Musíme se smířit s tím, že některé faktory inflace jsou strukturální a ne krátkodobé. Patří sem:

• Deglobalizace: Přesun výroby zpět do západních zemí (tzv. reshoring), který zvyšuje náklady práce a výroby.
• Zelená transformace: Masivní investice do obnovitelných zdrojů a energetická transformace jsou nezbytné, ale v krátkém období zvyšují náklady.
• Demografie: Stárnutí populace a nedostatek pracovních sil tlačí mzdovou inflaci nahoru.

Je nutné přijmout novou realitu

Období „nulových úroků“ je definitivně pryč. Vysoká inflace nás nutí přehodnotit naše finanční chování – méně utrácet, více a chytřeji spořit, a naučit se investovat tak, aby náš majetek inflaci porazil.

Centrální banky budou i nadále hrát roli „hasičů“ v ekonomice, ale jejich boj s inflací bude stále komplikovanější kvůli propojenosti globální ekonomiky a dopadům geopolitiky. Pro nás spotřebitele to znamená jediné: Finanční gramotnost už není volitelná. Je to nezbytná dovednost pro přežití. Jste připraveni přizpůsobit svůj finanční plán nové, dražší realitě?