Příběh Titanicu, luxusního zaoceánského parníku, který se potopil při své první plavbě v dubnu 1912, je jedním z nejznámějších a nejvíce filmově zpracovaných příběhů 20. století. Přestože je tragédie všeobecně známá, mnoho detailů a klíčových okamžiků zůstává skryto ve stínu zažitých mýtů. Skutečná fakta o poslední plavbě Titanicu jsou daleko složitější a dramatičtější než populární ztvárnění.

1. Prokletí na palubě: Přízraky na Titanicu

Pověst, že na Titanicu panovala zvláštní atmosféra, se nešířila jen po katastrofě, ale už během plavby. Mnoho cestujících a členů posádky si stěžovalo na podivné události. Například katolický kněz otec Thomas Byles, který na palubě sloužil mši, údajně několikrát v noci viděl přízraky a cítil, že loď je „překvapivě těžká a pomalá“.

O moc znepokojivější byla jedna z největších konspiračních teorií, která kolovala mezi námořníky: Titanic byl ve skutečnosti jeho sesterská loď Olympic. Ta utrpěla v roce 1911 vážnou srážku s křižníkem HMS Hawke a utrpěla obrovské škody. Podle této teorie byla oprava Olympicu tak nákladná a nepojištěná, že se společnost White Star Line rozhodla na plavbu poslat pojištěný a prakticky identický Titanic, zatímco Olympic, s menšími úpravami, měl zůstat v Belfastu. Podle této konspirační teorie, která nebyla nikdy oficiálně potvrzena, mělo být potopení Olympicu pojistným podvodem.

2. Kormidelníkova chyba, nebo fyzika v praxi?

Jeden z nejčastěji diskutovaných bodů je reakce posádky na ledovec. První důstojník William Murdoch vydal příkaz „plný chod vzad“ a otočení kormidla. Po desetiletí se spekulovalo, že tato reakce byla chybná a že pokud by pokračoval v plné rychlosti, loď by se sice mohla s ledovcem srazit čelně, ale pravděpodobně by se nepotopila, protože by náraz poškodil jen příď, a ne několik vodotěsných komor.

Tato teorie má své trhliny. Moderní analýza ukazuje, že ve skutečnosti bylo nutné jednat rychle a manévr Murdocha, který byl velmi zkušeným námořníkem, měl loď stočit, aby náraz zmírnil. Skutečným problémem mohlo být něco jiného: údajně kormidelník Robert Hichens zpanikařil a na krátký okamžik otočil kormidlo na opačnou stranu, než mu bylo nařízeno. I když chybu ihned napravil, už bylo příliš pozdě. Tato informace vyplula na povrch ve vyšetřování, kterému se dostalo malé pozornosti.

3. Vědecká fakta a osudová shoda okolností

Potopení Titanicu bylo tragickou shodou mnoha faktorů. Je pravda, že na palubě nebyl dostatečný počet záchranných člunů, ale nikdo nebral v potaz to, že by se jimi měla evakuovat celá loď. Navíc záchranné čluny byly spuštěny jen s částečnou kapacitou. Například první spuštěný člun měl kapacitu 65 osob, ale na palubu se vešlo jen 28 lidí. Přestože se zdá, že je to zarážející, posádka neměla v době spouštění člunů dostatečný přehled o rozsahu poškození a neměla jistotu, že se Titanic potopí.

Jedním z nejpřekvapivějších faktorů byla měsíční fáze. V lednu 1912 nastal tzv. „superúplněk“, kdy byl Měsíc nejblíže Zemi od roku 796. Tato kombinace měla za následek neobvykle silné přílivy a odlivy, které mohly uvolnit ledovce z grónských zátok a posunout je do trasy zaoceánských lodí.

A nakonec tu je také fakt, že dalekohledy pro hlídku byly zamčené. Kormidelník, který měl za úkol hlídkovat na stožáru, neměl přístup k dalekohledům, protože je omylem v šatně nechal zamčené druhý důstojník, který byl na poslední chvíli převelen. Kdyby měly hlídky dalekohled, ledovec by spatřily o minutu dřív a srážce by se pravděpodobně dalo zabránit.

4. Mýtus o nepotopitelnosti a skutečný stav lodě

Film i populární kultura zdůrazňují fakt, že byl Titanic považován za „nepotopitelný“. Tento termín ale nebyl součástí oficiální reklamy White Star Line, ačkoli se používal v tisku a mezi veřejností. Inženýři z loděnice Harland and Wolff nikdy neoznačili loď za „nepotopitelnou“. Věděli, že její vodotěsné komory, které byly na tehdejší dobu revoluční, sahaly jen do určité výšky a že pokud se poškodí více než čtyři z nich, loď se potopí.

A to se také stalo. Titanic měl trhlinu v délce asi 90 metrů, která poškodila pět komor. Místo jedné obrovské trhliny se však jednalo spíše o řadu menších trhlin způsobených popraskáním nýtů. Bylo zjištěno, že nýty na přídi a zádi, kde byl tlak největší, byly vyrobeny z ocelové strusky s nízkým obsahem uhlíku, což je činilo křehkými v mrazivé vodě.

Příběh Titanicu je tak komplexnější, než se zdá. Není jen příběhem o aroganci člověka a technické chybě, ale o řadě nešťastných náhod a lidských selhání, která se sešla na jednom místě v jediném okamžiku. A kvůli nim se z největší lodi světa stala nejznámější loď na mořském dně.