Koncept chytrého města (Smart City) zní jako utopie: města bez dopravních zácp, s minimální spotřebou energií, s okamžitou reakcí na havárie a dokonale optimalizovanými službami pro občany. Vize, kterou slibují technologické giganty a progresivní radnice, je nepochybně lákavá. Tato futuristická efektivita je však založena na jediném, masivním zdroji: vašich datech.

Senzory v pouličním osvětlení, chytré popelnice, kamerové systémy s rozpoznáváním obličejů a aplikace monitorující váš pohyb tvoří obří digitální ekosystém. Otázkou je, zda jsme ochotni vyměnit svobodu a soukromí za slib pohodlí a efektivity.

Jak technologie mění městský život

Chytrá města využívají Internet věcí (IoT), umělou inteligenci (AI) a velká data (Big Data) k optimalizaci téměř každého aspektu městského života.

1. Dopravní optimalizace: Senzory a kamery sledují hustotu provozu a automaticky upravují délku zelené vlny na křižovatkách, čímž snižují zácpy a emise. Chytré parkování navádí řidiče k volným místům, čímž snižuje „kroužení“ a spotřebu paliva.
2. Efektivita služeb: Chytré popelnice hlásí, když jsou plné, optimalizují trasu svozu odpadu. Vodoměry a elektroměry detekují úniky v reálném čase, čímž šetří zdroje.
3. Bezpečnost: Kamerové systémy s AI detekují podezřelé chování, odložené zavazadlo nebo neobvyklé shlukování lidí. To slibuje rychlejší reakci na krizové situace.

Tato efektivita ovšem přichází s vysokou cenou. Data se stávají měnou a my, občané, jsme neustále v hledáčku.

Nebezpečí algoritmické tyranie

Hlavní riziko chytrých měst nespočívá v technologii samotné, ale v tom, kdo data kontroluje a jak jsou interpretována a používána.

1. Ztráta anonymity

V plně „chytrém“ prostředí se stáváte digitálním otiskem. Díky kombinaci dat z mobilních telefonů, CCTV kamer a veřejných Wi-Fi sítí je možné sledovat vaši cestu, poznat vaše zvyklosti a dokonce odhadnout váš zdravotní stav nebo nákupní preference. Technologie rozpoznávání obličejů a analýzy chůze proměňují veřejný prostor v jeden velký monitorovací systém.

2. Algoritmická diskriminace a zaujatost

Algoritmy, které řídí městské procesy (např. rozhodování o tom, kam umístit policejní hlídky, nebo kdo dostane veřejné služby), jsou trénovány na existujících datech. Pokud tato data obsahují historické předsudky (např. vůči určitým čtvrtím nebo socioekonomickým skupinám), AI tyto předsudky zopakuje a posílí. Město se tak sice stane „efektivním“, ale jen pro ty, kteří do modelu zapadají.

3. Zneužití dat a politická kontrola

Největší hrozba leží v rukou moci. Data o chování občanů jsou mocenským nástrojem. Využití těchto dat k monitorování politických disidentů, k vytváření sociálního kreditního systému (jako v Číně) nebo k potlačování svobody projevu se stává reálnou hrozbou. Jakmile je infrastruktura pro hromadné sledování postavena, je extrémně obtížné ji demontovat.

Jak vytvořit „moudré město“, ne jen „chytré město“

Budoucnost chytrých měst nemusí být dystopická. Můžeme vyvíjet technologie, které slouží občanům, a ne naopak. K tomu je potřeba přejít od čisté efektivity k etickým a demokratickým „moudrým“ řešením.

• Decentralizace a anonymizace dat: Město by mělo preferovat technologie, které sbírají jen nezbytné, anonymizované, souhrnné údaje. Data o chování by měla zůstat na co nejnižší úrovni (např. na úrovni jednotlivého senzoru) a neměla by se agregovat do jednoho centrálního „Velkého bratra“.
• Průhlednost algoritmů: Občané musí mít právo vědět, jaké algoritmy ovlivňují jejich život a jakým způsobem. To zahrnuje audit a dohled nezávislých etických komisí nad vývojem AI pro veřejné služby.
• Občanská kontrola: Před zavedením masivního monitorovacího systému musí proběhnout transparentní veřejná diskuze. Občané by měli mít možnost hlasovat o tom, jaká míra sledování je pro ně ještě přijatelná výměnou za konkrétní přínosy (např. snížení kriminality, snížení zácpy).

Priorita na lidskost, ne na data

Chytré technologie mají obrovský potenciál zlepšit naše životy, od snížení spotřeby energie po rychlejší záchranné služby. Musíme však být velmi obezřetní. Při plánování chytrých měst nesmí být hlavním kritériem maximální efektivita, ale maximální kvalita života a svoboda občanů.

Pokud v budoucím městě nemůžeme svobodně a anonymně dýchat, pak tato technologická utopie je jen novou formou digitálního vězení. Naší povinností je zajistit, aby technologie sloužily nám, a ne my jim.